aaa

Ve středu 15. září jsme poprvé jako Český svaz Mölkky vyrazili na MS v této hře do Lahti. Rozhodli jsme se pro cestu autem přes Polsko a pobaltské republiky. Odjezd byl stanoven na 15:00 z Brna, ale nakonec jsme vyrazili o hodinku déle, alespoň jsme si my neřidiči stihli něco zakousnout a dát ještě naposled české točené. Sestava byla Milan Varga, Luboš Vlk, Leoš Školoud a samozřejmě ten nejvyšší (prezident).

Cesta k hranicím utíkala hladce, ale v Polsku jsme se utopili v úžasném značení objížděk a uzavírek v městečku Rybnik (tolik milých slov pro polské cestáře jsem dosud neslyšel). Po hodince se nám podařilo vymotat, ale bohužel na dálnici. Naštěstí to ale dobře dopadlo (to znamená bez pokutky). Dál cesta přes Polsko probíhala překvapivě hladce, i když nás stále Luboš udržoval trošku v napětí historkou z loňska, kdy cestou na sever naráz prorazil dvě pneumatiky. Historie se ale naštěstí neopakovala, a tak jsme při svítání již byli na území Litvy. Přes pobaltské republiky se jelo pěkně, a tak jsme po krátké zastávce u moře již po 12 hodině byli v Tallinském přístavu. Trajekt měl odjíždět v 13:30 místního času (posun o hodinu oproti ČR), takže jsme zajeli na Check-in a pak se hnedka nalodili. Bylo krásně slunečno, a tak byla cesta trajektem velice příjemná.

Za dvě hodinky jsme byli v Helsinkách, projeli jsme městem a pak hurá na sever směr Lahti a dál k naší chatě u jezera. Lehce po šesté hodině nám již pan domácí předváděl Metka Cottages (www.metka.fi). Ubytování vypadalo skvěle, chatka u jezera, skvěle vybavená, saunička, co víc si přát. Trošku jsme se zabydleli a hned jsme se jali využít všeho, co nám toto skvělé místo nabízelo. Milan zatápěl v sauničce, Luboš vyrazil na průzkum zda rostou houby (bohužel nerostly – donesl jen dva hříbky), Leoš meditoval na oné místnosti a já jsem vyrazil na lehký průzkum okolí. Večer pak proběhla saunička s ochlazením v jezeře (to nemělo chybu), trošku jsme popili a šli dospat náročnou cestu.

Druhý den jsme po snídani začali lehkým tréninkem, kluci mě a Leoše zasvětili do tajů taktiky této hry (doteď pro mě skrytých) a lehce jsme pak potrénovali. Na čtvrtou hodinu jsme vyrazili na nákup a poté do Lahti na meeting FIMA, kde jsme členy. Na meeting dorazili mimo Finů a nás také Japonci, Němci a Francouzi. Vedla se opravdu zajímavá diskuse o FIMA a pravidlech, kde měl hlavně Oli, co říci. Jinak ale bylo setkání pouze formální záležitostí. Po skončení meetingu jsme zástupcům jednotlivých zemí předali malý dárek (hrneček ČSM), který se moc líbil hlavně Japoncům.

Po meetingu jsme zašli ještě obhlédnout místo konání MS, kde již některé týmy poctivě trénovali, pozdravili jsme známé a prohodili pár slov, ale brzy jsme vyrazili zpět na naší chatku. Opět byla sauna, grilování, něco málo k popití, zkrátka skvělý večer v nádherné finské přírodě a diskuse nad taktikou a tím, co nás následující den čeká. Naštěstí naše skupina startovala až v 13:00, takže jsme měli dostatek času na regeneraci a ráno jsme si mohli v klidu přispat.

Druhý den jsme po snídani vyrazili do Lahti, počasí bylo nádherné, slunce svítilo, zkrátka na mölkky to bylo perfektní. Ještě před zahájením soutěže jsme chvilku potrénovali na místním povrchu. Neobešlo se to bez komentářů od Finů, kteří nás považovali za naprosté outsidery a největší loosery turnaje. V základní skupině na nás čekali hned 3 silné finské týmy. Ze skupiny dále postupovali pouze dva týmy s nejvyšším počtem bodů. Hrálo se celkem na 4 kola. Po vlažnějším začátku jsme se rozehráli ke skvělému výkonu. Třetí a čtvrté kolo jsme dokázali vyhrát a nakonec jsme slavili postup do další fáze se součtem 177 bodů a náskokem 10 bodů na druhé a dokonce 25 bodů na třetí místo.

V další skupině se již hrálo o postup mezi 32 nejlepších týmů turnaje. Tentokrát jsme měli za soupeře 2 finské týmy, ale dále postupoval pouze vítěz skupiny, která se hrála na tři kola. Začátek nám vyšel znamenitě, dařilo se nám pravidelně bodovat a mohli jsme 1. kolo zakončit vítězstvím. Na dohození čekala pětka, která byla v zadní části pole, ale celkem odkrytá. Měl jsem na ruce první vítězství, ale hod se nepodařil a kolík uskočil na mölkku 12, která stála ve stejné vzdálenosti vpravo. Fatální chyba a pád na 25 bodů dokázali zkušení Fini okamžitě potrestat a hru uzavřít. Bohužel tato chyba velice poznamenala naší další hru a již jsme nedokázali ztrátu smazat. Nakonec jsme ve skupině obsadili 3. a tedy nepostupové místo a se soutěží jsme se rozloučili.

 Alespoň trošku nám zpravili náladu čeští přátelé s ČASPV, kteří sice nejprve také vypadli ve stejné fázi turnaje jako náš tým. Po protestu, kdy rozhodčí hlásil chybný součet bodů soupeře se ale poslední kolo opakovalo. ČASPV v něm dokázalo zvítězit a nakonec postoupit na úkor ambiciózních Finů.

Od 18 hodin náš tým nastoupil do mezinárodní soutěže. V ní startovalo celkem 8 zemí. Hrálo se ve dvou skupinách na dvě kola do 70 bodů. Na náš tým čekali domácí Finové, Japonci a Britové. Dva týmy s nejvyšším součtem postupovali do finále a ostatní do boje o 5.-8. místo. Tato soutěž se hrála pouze v tříčlenných týmech, a tak jsem nominoval tým ve složení Luboš Vlk, Milan Varga a Leoš Školoud. Utkání bylo velice vyrovnané, ale nakonec se z postupu do finále radovali Finové a Japonci. Náš tým skončil těsně třetí a hrál tak pouze o 5. - 8. místo. V této skupině jsme hráli opět s Brity a dále s Němci a Švédy.

Hra se nám již bohužel tak nedařila a na klukách bylo vidět zklamání, že nejsou ve finále. O to lepší, ale byla divácká kulisa, která nám paradoxně nakonec uškodila. Vytleskávání hráčů, mexické vlny, hučení diváků před hodem, skandování – to vše bylo k vidění. Zkrátka všichni se dobře bavili. Přetahovali jsme se s Němci o páté místo, ale v závěru po famózních hodech britských děvčat a našich chybách, jsme skončili těsně o pouhý jeden bodík na sedmém místě. Ale díky přátelské atmosféře jsme všichni hodnotili toto klání jako nejlepší z celého dne. Pak jsme s Brity zašli na jedno točené a oslavili s nimi trošku jejich úspěch. Chvilku jsme pokecali a pak jsme vyrazili na chatu.

Veškeré zklamání jsme setřásli v sauně, ugrilovali jsme nějaké masíčko a trošku probírali úspěchy i nezdary dne. Ráno jsme poklidili a vyrazili opět směr Lahti, počasí se pokazilo a sem tam i sprchlo. Na desátou jsme dorazili právě včas, abychom podpořili ČASPV v boji o postup mezi 16 nejlepších. Po pěkném výkonu nakonec kluci prohráli s francouzským BVL, když se tentokrát hrálo již né na body, ale na vítězství. Výsledek byl 2:0, ale tak jednoznačné to rozhodně nebylo.

Po jejich zápase začalo pršet, a tak jsme se rozloučili s přáteli a pořadateli, nakoupili něco málo na památku a vyrazili jsme na trajekt. Cesta dom ubíhala opět hladce až na malé zdržení v Polsku, a tak jsme již v pondělí dopoledne byli v Čechách. 

Naši účast hodnotím velice pozitivně, cesta proběhla až nad očekávání dobře, ubytování bylo skvělé a naše výkony také, škoda té pětky, ale jinak jsme hráli opravdu dobře. Nám nováčkům se podařilo nasbírat spoustu zkušeností, které doufám zúročíme na dalších turnajích. Tak neváhejte a házejte a možná příští rok v Lahti naviděnou.

Josef Buzek – prezident ČSM